Zcela náhodné setkání…

Ve středu 29.10.2014 před připravovaným pietním aktem na válečném hřbitově RA v Hlučíně si všichni účastnění mohli povšimnout jednoho z náhrobků, který byl čerstvě ozdoben květinami, svíčkami a symbolickou sklenicí vodky přeloženou chlebem - ruský to zvyk k uctění památky svého blízkého. Proběhl pietní akt a ostatky pěti dalších nalezených vojáků Rudé armády přijala zdejší slezská zem.

Pohřbu se účastnili i Jevgenij a Alexandra - manželé z Moskvy, kteří zde právě před chvílí na jednom z náhrobků objevili jméno a hrob svého příbuzného – poručíka Petra Petrova. Narychlo obstarané květiny z jejich rukou ozdobily i zcela nové hlučínské náhrobky a prsť ruské země, kterou sebou paní Alexandra přivezla v malé schránce pro své blízké tak spočinula i na rakvích pohřbívaných vojáků. Jejich daleká cesta z Moskvy zde byla plánovaná. Podle jejich sdělení se zde chystali již několikrát, ale až letos se jejich přání uskutečnilo. Před dvěma dny se ubytovali v Ostravě a jejich cílem bylo pokusit se najít hrob alespoň některého ze 7 mužů z jejich rodiny, kteří se jim z války domů nevrátili.

S pietním aktem s vojenskými poctami a čestnou salvou však tady rozhodně nepočítali a vše pro ně zde bylo velkým překvapením. Podobně překvapeni a plni emocí jsme poté byli i my ostatní. Po rozhovoru s nimi jsme nové přátelé pozvali do našeho muzea v Suchdole nad Odrou. Osobně se jich ujal sám Generální konzul pan Andrej Šaraškin, který jim nabídl místo ve svém diplomatickém voze.

Společně s hosty jsme je provedli expozicemi muzea městyse a poté při družném rozhovoru se  dozvěděli mnohé o nich cestě, jejich rodinách i životě v Rusku. Objevený Petr Petrov byl strýcem Jevgenije a podle sdělení jeho babička - matka Petra na něho stále čekala a až do své smrti se nemohla vyrovnat s tím, že ani neví kde její syn padl a kde je pochován. Jejich rodina se nikdy nedozvěděla o jeho osudu nic bližšího, jen to, že Péťa padl někde u vesnice zvané Lhota v Československu. S Jevgenijem a Alexandrou jsme se po velmi příjemném a emotivním setkání srdečně rozloučili s tím, že spolu zůstaneme nadále v kontaktu a s přáním, že se opět brzy setkáme. Slíbili jsme jim, že se pokusíme pro ně zjistit více o Petrovi i o jejich dalších blízkých, kteří někde u nás zahynuli.

Rodinná fotografie: vlevo dole Jevgenij v náruči babičky - matky poručíka Petra Ivanoviče Petrova

Samozřejmě, že nám to nedalo a začli jsme ještě týž den pátrat v dostupných archivních materiálech Centrálního archivu Ministerstva obrany Ruské federace v Podolsku, a zde jsou údaje o hrdinské smrti Petra Ivanoviče Petrova, který padl v boji s fašisty ve svých 21 letech :

Poručík Petr Ivanovič Petrov - velitel kulometného oddílu roty samopalníků 256. střeleckého pluku 30. střelecké divize vstoupil do Rudé armády v srpnu 1942. V sestavě 4. Ukrajinského frontu v této jednotce bojoval od prosince 1944. Za tu dobu byl 2 X vyznamenán. Poprvé 17. března 1945 řádem Rudé hvězdy a podruhé – bohužel již posmrtně řádem Velké vlastenecké války – 1. stupně. Ten mu byl udělen v květnu 1945 za statečnost a odvahu v posledním jeho boji dne 22. dubna 1945 ve Lhotě u Smolkova.

Z archivních dokumentů vyplývá, že 12. března 1945 v obci Mniche v Polsku poručík Petrov zpozoroval skupinu nepřítele, která byla soustředěna v několika domech ve vesnici. Jako velitel oddílu nejprve nechal umístit na přední okraj vesnice těžký kulomet a zahájil palbu směrem k domům. Výsledkem toho bylo to, že větší část Němců byla zničena a jeden z domů začal hořet. Téhož dne byla odražena steč protivníka. Petrov protivníka přechytračil. Určil několik svých vojáků k tomu, aby odvedli pozornost nepřítele a sám spolu s dvěma kulomety se přesunul do týla a zahájil palbu z lehkého kulometu. Několik německých vojáků zabil a ostatní se rozutekli. Velitel oddílu Petrov se v boji vždy nacházel přímo v přední linii společně se svými vojáky.  

22. dubna 1945 v lese západně od vesnice Lhota nepřítel uskutečnil protiútok v síle 50 mužů. Přesunem v zalesněném terénu se nepřítel nepozorovaně dostal velmi blízko a nečekaně zaútočil. Dvě postavení těžkých kulometů okamžitě začaly střílet proti nepříteli. Po usilovné přestřelce se samopalníci zvedli a šli do útoku na steč. Poručík Petrov uviděl, že nepřítel je silnější. V tomto okamžiku dal rozkaz kulometným četám vést palbu a sám spolu se samopalníky šel do steče. Statečně a odhodlaně bojoval s protivníkem. V tomto boji  sám zlikvidoval okolo 10 Němců. Nepřítel nakonec úder nevydržel. V tomto boji poručík Petrov padl smrtí hrdiny.

Tak se píše v dobových dokumentech. Myslím si, že Jevgenij a Alexandra mohou být na svého strýce právem hrdi.  Čest jeho památce!