Zapomenutý voják Josef Vašica

Josef Vašica se narodil 6. 9. 1918 v Moravské Ostravě v rodině Františka a Anny Vašicových původem z Tísku u Bílovce. Rodina se v roce 1928 přistěhovala do Suchdolu nad Odrou, kde otec František pracuje jako strojmistr v lokomotivním depu. Matka Anna byla ženou v domácnosti. Kromě syna Josefa měli manželé Vašicovi i dceru Annu. V roce 1938 se tato česká rodina stěhuje před obsazením Sudet německým vojskem do Frýdku, kde je otec po celou dobu války i nadále zaměstnán na dráze. Do Suchdolu nad Odrou se Vašicovi opět vracejí až po osvobození. Bydlí v domě č.p. 338, kde jsou úředně hlášeni od 9.9.1945. 

Josef Vašica postupně absolvuje obecnou školu, poté reálné gymnázium v Novém Jičíně a Vojenskou akademii v Hranicích, kde je v roce 1938 vyřazen v hodnosti poručíka pěchoty a nastupuje službu u svého kmenového útvaru – pěšího pluku 32. Po záboru Sudet nacistickým Německem tajně odchází dne 17.8.1939 z Frýdku přes hranice okupované vlasti do Polska, kde 2.9.1939 v Krakově vstupuje do první československé zahraničí vojenské jednotky, tzv. Československého legionu, pod vedením npor. Jiřího Krále (rodáka z Polanky nad Odrou) a poté velitele pplk. Ludvíka Svobody.

Po porážce Polska byl spolu s ostatními vojáky v roce 1940 zajat a internován v Sovětském svazu, odtud se 3. 9. 1940 lodním transportem dostává na Střední východ – do Palestiny. Do přístavu Haifa připlouvá 5. 9. 1940 z tureckého přístavu Mersinu polskou lodí „Warszawa“ s prvním transportem československých vojáků, internovaných v SSSR, transport se skládá celkem z 72 osob, z nichž je 35 důstojníků. Dalšího dne nastoupil do služby a stává se velitelem 1. čety 2. roty Čs. pěšího praporu 11 – Východního (Czechoslovak Infantry Batalion No. 11 – East), jemuž velel pplk. Karel Klapálek. S touto jednotkou se v roce 1941 zúčastnil bojů s proněmeckými francouzskými vojsky v Sýrii a později obrany obleženého přístavního města Tobruk. Je zde povýšen do hodnosti nadporučíka. Jeho muži i on sám se aktivně účastní průzkumných hlídek v předpolí. Po skončení obléhání Tobruku se npor. Josef Vašica se svou četou dostává až do města Benghasi, když se od 17. 12. 1941 do 13. 1. 1942 účastní v rámci 2. pěší roty pronásledování ustupujících německých a italských jednotek směrem na západ Afriky, přičemž plní úkol ochrany velitelství britského XIII. sboru. Dne 22. 2. 1942 je npor. Vašica lehce raněn při výbuchu miny, i přes to své muže neohroženě vede dál. Za hrdinství a projevenou statečnost před nepřítelem za obranných bojů u Tobruku obdržel nadporučík Josef Vašica od Britů vysoké vyznamenání „British Military Cross“.

V březnu 1942 byly československé jednotky na Středním východě reorganizovány a od 22. 5. 1942 zajišťují čs. vojáci v rámci 4. britské protiletadlové brigády protivzdušnou obranu jako 200. čs. lehký protiletadlový pluk – Východní. Npor. Josef Vašica je velitelem 11. roty 502. praporu.

Postupně se připravuje přesun našich jednotek do Velké Británie. První transport dobrovolníků do RAF vyráží již 22. 10. 1942 (mezi nimi i suchdolští občané Jindřich Adámek a Karel Křenek – pozdější letci RAF). Dne 5. 7. 1943 vyplouvá z egyptského přístavu Tewfik loď „Mauretania“, která má na své palubě 1322 československých vojáků, mezi nimi je i npor. Josef Vašica. Loď připlouvá do anglického přístavu Liverpool 11. 8. 1943 a o týden později se pak vojáci účastní v Wivenhoe slavnostní přehlídky, které je přítomen i prezident Edvard Beneš a uděluje pluku za své působení na Středním východě „Čs. válečný kříž 1939“.

Npor. Josef Vašica se od října 1944 aktivně účastní bojů na západní frontě v řadách Čs. samostatné obrněné brigády ve Velké Británii jako zástupce velitele 2. roty motorizovaného praporu a později se stává i jejím velitelem. Od 7. 10. 1944 bylo úkolem brigády obléhání francouzského přístavního města obsazeného Němci – pevnosti Dunkerque. Obléhací boje trvaly až do 9. 5. 1945, kdy byla velitelem pevnosti viceadmirálem Friedrichem Frisiusem podepsána bezpodmínečná kapitulace.

Po německé kapitulaci se v květnu 1945 vojáci Čs. samostatné obrněné brigády postupně přesunují do již osvobozeného Československa. Josef Vašica byl za svou vojenskou činnost několikrát vyznamenán a povýšen do hodnosti majora. Po válce působil v Olomouci, kde se oženil s Jarmilou Krumniklovou a za nedlouho se jim narodila dcera Jarmila.     Po únoru 1948 major Vašica stále více pociťuje, že nově budovaná Čs. lidová armáda se snaží zbavit vojáků z povolání, kteří za války sloužili u jednotek bojujících na západní frontě a jejich bojové zásluhy jsou znevažovány. Zanedlouho je z armády propuštěn. Pracuje jako skladník na dráze a poté také jako stavební dělník u podniku Dopravní stavby Olomouc. Tato profese ho nakonec zavede zpět na africký kontinent do Libye, kde se podílí na výstavbě dálnic. Práce v těžkých klimatických podmínkách se nakonec podepíše i na jeho zdraví a umírá …

Další podrobnější údaje z jeho vojenského i civilního života nám bohužel chybí. Josef Vašica, statečný voják a vlastenec, muž, který neváhal bojovat za svobodu Československa, hrdina od Tobruku a Dunkerque, kterému se po únoru 1948 jeho vlast odměnila po svém, je dnes téměř zcela zapomenut. Naší snahou je dozvědět se o jeho osobě více a rádi bychom toho „zapomenutého“ vojáka připomněli ve válečné expozici našeho muzea. Za jakoukoliv informaci, fotografie a pomoc od těch, kdo jste ho znali, Vám budeme moc vděčni.

Kontakty:

Tel. 556 770 104, 777 348 231

muzeum@suchdol-nad-odrou.cz

Za muzeum městyse Suchdol n.O. -  Petr Bartošík