Záhada černotínského Kugelbunkeru objasněna…

Nedávno jsme Vás v článku „Unikátní německý úkryt z 2. světové války tzv. Kugelbunker“ informovali o ojedinělém nálezu železobetonového kulového krytu v kamenolomu u obce Černotín nedaleko Hranic na Moravě. Zaznamenali jsme následně od Vás na toto téma několik zajímavých reakcí. Jednak, že se na Slovensku především v okolí Bratislavy - Petržalky dosud nachází větší množství těchto válečných objektů, a to zakopaných na původních místech v bojové variantě jako kulometná hnízda nebo přemístěná a druhotně jinak použita. Pro náš region je však velmi zajímavá informace Mary z Bělotína, který se nám ozval s informací o tom, že ví o dalším Kugelbunkeru v původních druhoválečných zákopových liniích německého polního opevnění nedaleko Hranic na Moravě. Po průzkumu tohoto objektu v terénu lze konstatovat, že tento skvěle zachovalý objekt byl umístěn vchodovým otvorem směrem do zákopu tak, že jeho polovina vyčnívala nad terén a železobetonová koule tak tvořila opevněné a výšené místo přímo nad zákopem, jakési druhé pozorovací či bojové patro – kryt, pozorovatelna, kulometná věž… říkejme tomu jak chceme. V každém případě zde máme doloženou další velmi zajímavou variantu praktického využití Kugelbunkeru přímo v bojových liniích! Doufejme jen, že se zde na původním místě objekt zachová i nadále pro další generace jako válečná památka a připomínka posledních bojů 2. světové války v Moravské bráně. V tom kde se vzal a jak se dostal “náš muzejní Kugelbunker“ do lomu v Černotíně je tedy bez pochyby jasno… Celou situaci dále podrobně dokreslují i znovuobjevené vzpomínky pana Ladislava Jandy z Hranic: „Nám mladým hochům vše, co jsme viděli, jaké škody Němci ve městě napáchali, nestačilo. Museli jsme stále objevovat něco nového… byl to dodnes nezapomenutelný teplý krásný a slunný den 9. května 1945. Naše průzkumná skupina – můj bratr a Arnošt Holas a já – jsme se dohodli, že se podíváme do Sudet. Do Bělotína, kde jsme nikdy před tím nebyli. Silná zvědavost a cosi neznámého nás motivovala a zároveň tím posilovala naše mladé a rychlé kroky. Zakrátko po poledni jsme si to už ťapali do kopce po staré hlavní státní cestě nad Grodovou cihelnou směrem k Bělotínu. Zastavili jsme se až na náhorní hraně dřívější protektorátní a sudetské hranice – dnes asfaltová obalovna. Celá rovná náhorní plošina na pravé straně byla doslova protkána velkou sítí místy až dvoupatrových kulometných zákopů. Všechny i nižší zákopy měly silnou boční výdřevu a byly naprosto suché. To nás zaujalo, a proto jsme udělali podrobný průzkum celého zákopového prostoru. Čtyři nalezené ruční granáty jsem hravě odpálil… Nejvíce nás zaujaly dobře hlínou a sítí zamaskované dvě kulometné věže. Z obou těchto kulometných věží byl dokonalý výhled na celou Bělotínskou nížinu a příslušnou silnici. Ještě pro historickou úplnost. Stejné skořepinové betonové kulometné věže byly také v zákopech pod oborami za dnešní cementárnou. Obě tyto kulometné věže po mnoho let později využívali dlouhá léta jako úkryt proti kamenům při odstřelech střelmistři v cementárenském lomu. Jsem přesvědčen, že tam jsou někde v lomu na památku z války dodnes. Při našem dalším průzkumu jsme vedle druhé kulometné věže objevili přes dva metry dlouhý dalekohled. Dlouho jsme si s ním prohlíželi Oderské vrchy, které jsme měli jako na dlani. Byla to první naše válečná kořist…“.

Petr Bartošík

Pohled na zákopovou linii a Kugelbunker zepředu ze směru předpokládaného útoku

Kugelbunker z pohledu německých obránců

Detail povrchu Kugelbunkeru a stopy po střelách z pěchotních zbraní