Vzpomínka na krvavé boje u Bolatic

Při našem pátrání po sestřelených letadlech na Opavsku se v terénu běžně setkáváme i se stopami pozemních bojů 2. světové války. Zbytky munice, střepin a vojenského materiálu jsou dodnes všudypřítomné a jsou mementem generacím, které již válku nezažili. Některé nálezy mohou mít i po dlouhých létech svou vypovídací hodnotu a svůj příběh plný emocí. Tak tomu bylo i symbolicky u Bolatic v neděli 27. října 2013 v předvečer státního svátku vzniku naší republiky.

Při našem pátrání jsme sice hledané letadlo nenašli, zato jsme se zcela nečekaně ocitli na památných místech, kde naši tankisté z 1. československé samostatné tankové brigády v SSSR spolu s vojáky Rudé armády prolévali svou krev a sváděli urputný boj s německým nepřítelem. Přímo na tomto místě bylo Němci zničeno několik našich tanku T-34/85 a mnoho našich chlapců zde položilo za naši svobodu a vlast své životy. Byly zde nalezeny nejen zbytky techniky, ale i části vojenské výstroje a osobních věcí, jako například čs. čepicový odznak a výbuchem roztrhaná opasková přezka s čs. lvem!

Mírné návrší nad Bolaticemi nám díky archivním dokumentům a pamětem přeživších takto může i po více jak 68 létech vyprávět svůj tragický příběh:

„17. dubna 1945 – těžké boje o obec Bolatice skončily po překvapivém nočním útoku několika vozidel 2. tankového praporu a sovětské pěchoty. Protivník ustoupil daleko na jižní okraj vesnice. Samotný více jak dvoudenní zápas o Bolatice se vyznačoval velkou krutostí.

V šest hodin ráno oba - 2. a 3. tankový prapor v celkovém počtu 13 bojeschopných tanků s výsadkem československých samopalníků zahájili postup směrem na Zábřeh. Podporovat je měla i sovětská pěchota 276. střelecké divize a několik samochodek 875. pluku samohybných děl.  V mlžném příkrovu nad řekou Opavou nikdo z tankistů, ani samopalníků nezpozoroval nepřátelské postavení protitankových děl a osmi obrněnců, většinou Pantherů. Jejich nenadálou palbou byly rázem zasaženy tři  tanky v bojové sestavě 2. praporu a  dva tanky 3. praporu (věžové číslo 586 a 946). V souboji sice Němci o jedno dělo přišli, ale pět tanků brigády bylo nenávratně ztraceno a shořelo. Ihned na místě padli čtyři příslušníci 2. praporu - rtn. Josef Suchánek, svob. Andrej Čejkovský, Josef Gurbovič a Vasil Brenzovič a pět od 3. praporu – rtn. Adolf Kopecký, rnt. Vladimír Fořt, des. Vladimír Palenkář, voj. Andrej Babič a Michal Dekel, samopalník des. Andrej Rajňák a voj. Ivan Beca od velitelské roty. Vojín Ladislav Derjanín po těžkém zranění zemřel v další den.“
Jak napovídají jména padlých hrdinů jednalo se převážně o vojáky z Volyně tzv. Volyňské Čechy.

Přímý účastník bojů rtn. Bedřich Opočenský na tento boj vzpomíná takto: „17. ráno byla na zemi mlha a nad ní bylo vidět jen vršky ohromných stromů vedoucích kolem Štítiny k Opavě. Útok měl na povel Hecht, a tak jsem šel za ním. Řekl jsem mu: Já pojedu první dolů, vy mě budete podporovat a dobudeme to tam. Než jsem se ale vrátil k tanku, mlha se zvedla a Němci nás uviděli. Viděl jsem jen takový žíznivý čáry, jak létají směrem na naše pozice. Vedle mě , tak dvacet metrů stál Láďa Fořt a ten to dostal do boku, do místa, kde jsou náboje. Ten tank to úplně roztrhalo. Byl jsem se na to místo podívat po deseti letech a poblíž pracovaly nějaké ženy na poli. Ty nám řekli, že na tom místě dodnes nic neroste, jak to bylo vypálené od nafty a oleje…“.

Mikuláš Končický: „ To ráno pro nás nebylo nejlepší. Přišli jsme totiž o pět tanků. Stáli jsme v rojnici, já se svým strojem na levém křídle. Při rozednění jsme na otevřeném poli viděli německou pěchotu jak se zahrabává do země. Asi tak tisíc dvě stě metrů před námi jsem viděl dvě takové podezřelé hromádky. Vypadlo to jak mrva, která se na jaře vozí v kupkách na pole. Ukázal jsem je střelci a zadal mu palebné prvky. Nabíječ nabil kanón protitankovým a řidiči jsem pak dal pokyn, aby zařadil zpátečku, která se u tanku dávala hodně obtížně. Byl to jen okamžik. Střelec vystřelil, tank sjel zpátky, chvíli se nic nedělo a pak se objevil dým. Za chvíli se vyhoupla druhá kupka, opět jsme po ní vystřelili, ale asi jsme netrefili. Okamžitě jsme totiž dostali ránu do věže zrovna na mé straně. Tank naštěstí vydržel, ale v pancíři nám to vylouplo rýhu tak půl ráže hlubokou. V zápětí dostal zásah tank vedle mě a celý strop věže vzlétl do vzduchu. Stroj okamžitě vzplanul a my jsme slyšeli, jak celá posádka umírá za hrozného řevu. Ale pomoci jsme jim nemohli. Němci stále stříleli a zasahovali jeden tank za druhým. Museli jsme se pak rychle stáhnout a nechali jsme tam pět tanků“.

Velitelé praporů nařídili zbylým tankům zaujmout skrytá postavení a palbou z místa podporovat zteč sovětské pěchoty, která postupně obsadila samoty Výhoda a Obora. Za tmy, v pozdních večerních hodinách českoslovenští tankisté vytlačili nepřítele z hřebenu nad řekou Opavou, překonali trať a silnici vedoucí od Kravař do Zábřehu, podpořili palbou sovětskou pěchotu při dobývání Zábřehu a pak ještě zbylých sedm vozidel zaútočilo od severu na obec Kouty, kterou osvobodily.  

Osvobození Bolatic znamenalo dokončení průlomu druhého postavení německé obrany. Během dvou dnů pronikání k povodí řeky Opavy připsali příslušníci 1. československé samostatné tankové brigády na svůj bojový účet bezmála 500 vyřazených nepřátelských vojáků (do zajetí vzala jen 5 mužů ), 14 zničených a 2 ukořistěné nepřátelské tanky, 11 protiletadlových a protitankových kanónů, 2 bunkry, 18 kulometných hnízd, několik nákladních aut, koňských povozů, motocyklů a jiné techniky.

Brigáda při tom ztratila celkem 13 tanků; v šesti uhořeli smrtelně zranění tankisté. Na brigádní obvaziště odvezli 26 raněných a mezi nimi i sedm důstojníků z prvosledových jednotek.      

Na katastru obce Bolatice padlo na 600 rudoarmějců a 21 vojáků tankové brigády. Jedenadvacet tankistů a samopalníků brigády, kteří padli během bojů v prostoru Bolatice, bylo pochováno ve společném hrobě u bolatického kostela. Padlé rudoarmějce pochovali ve společném hrobě na pohřebišti v Hlučíně.

Tyto místa a další památníky osvoboditelům, kteří padli v tomto kraji, připomínají současníkům nelítostné a krvavé boje na jaře roku 1945. Nezapomínejme!

Petr Bartošík

Prameny:

- kniha „1. československá samostatná tanková brigáda v SSSR“ – Milan Kopecký (2001),

- kniha „Ostravsko – Opavská operace v pamětech českých veteránů“ (2010),

- archiv Muzea městyse Suchdol nad Odrou.

Fotografie k článku:

Nálezy z místa bojů:

https://leteckemuzeum.galerie.cz/6278162-vzpominka-na-krvave-boje-u-bolatic

Dobové fotografie T-34:

https://leteckemuzeum.galerie.cz/6278119-sovetsky-stredni-tank-t-34

Renovace T-34:

https://leteckemuzeum.galerie.cz/6278148-renovace-t-34