Poslední okamžiky 2. světové války v Suchdole n.O. a Kletném

      Na počátku roku 1945 stálo fašistické Německo po téměř 6 letech války na prahu porážky.Těžké boje o Ostravu a celou Moravskou bránu však měly teprve začít. Ostravsko bylo v té době poslední průmyslovou oblastí, která Německu ještě zůstala,  proto její obraně Němci věnovali mimořádnou pozornost. Moravská brána byla strategicky důležitou ústupovou cestou nejen pro vojsko, ale i pro německé civilní obyvatelstvo z oblasti Sudet. Do zahájení „Ostravské operace“ Rudé armády dne 10. března 1945 se německým silám podařilo vybudovat rozsáhlý obranný systém, který dosahoval hloubky 40-50 km.

      II. světová válka se obyvatel německého Suchdolu (Zauchtel) dosud dotýkala jen nepřímo, pomineme-li hrozbu spojeneckých náletu, na které si museli zvykat od léta 1944. Téměř všichni schopní suchdolští muži, ať už dobrovolně nebo z povinnosti, narukovali v průběhu války do německé armády a dalších složek brané moci. Postupně do obce přicházely stále častěji smutné zprávy z fronty o padlých otcích a synech. Tak jak přibývaly symbolické březové kříže u pomníku padlých (na místě dnešní sochy J.A.Komenského před budovou ZŠ) spolu s dalšími sociálními projevy „totální války“, tak si mnozí teprve teď začali uvědomovat co válka vlastně znamená pro ně samotné a osudy jejich rodin. Situace na všech světových frontách již většinu německého obyvatelstva nenechávala na pochybách, že tato strašná válka, kterou svým postojem a sympatiemi k Hitlerovi a jeho zvrhlé fašistické ideologii napomohli rozpoutat, se blíží ke svému konci a dotkne se nyní i přímo jejich domovů a jich samých. V lidech s blížící se frontou sílil pocit beznaděje, zděšení a strachu z toho co přijde. V tomto období na psychiku každého jedince působily své i stále častější přelety spojeneckých letadel doprovázené nepříjemným kvílení sirén, přímé  bombardování, útoky na železnice, komunikace a další strategické cíle či pozdější rušivé noční nálety v režii sovětského letectva.

       Výnosem führera byl do života uveden „Volksturm“, k jehož výcviku byli povoláni všichni suchdolští muži od 16-ti do 60-ti let. Dne 12.11.1944 se „Volksturm“ poprvé sešel k slavnostní přísaze. Jednalo se o jednotky domobrany - poslední zálohy určené k obraně Třetí Říše. Ze Suchdolu bylo odvedeno celkem 305 mužů, kteří byli urychleně cvičeni ke střelbě z pěchotních zbraní, zacházením s ručními granáty a pancerfausty.

      Prvním velkým projevem znepokojení místních obyvatel bylo v lednu 1945 rychlé vyklizení a evakuace vojenského lazaretu, který byl v Suchdole zřízen dne 20.11.1943 v budově měšťanské školy (stará budova ZŠ). Každodenně přicházely do městyse ustupující jednotky Wehrmachtu. Některé zde strávili i několik týdnů a kladly si přitom na městys nesplnitelné požadavky.

      Během poslední válečné zimy projíždělo Suchdolem několik vlaků s transporty vězňů z likvidovaného koncentračního tábora v Osvětimi. V noci 19. ledna 1945 přijel do železniční stanice Zauchtel jeden z nich, na což byli obyvatelé blízkých domů upozorněni nelidským nářkem. Vlak byl sestaven z otevřených uhelných vagónů a vězňové tam stáli namačkáni a naprosto vyčerpáni křičeli o vodu a chléb. Byli většinou oblečeni jen do lehkých pruhovaných vězeňských obleků, na nohou dřevěné pantofle, omotané hadry nebo byli bos. V tu dobu panovaly mrazy až -20 °C a většina byla napolo zmrzlá. Někteří se pokoušeli utéci a byli nemilosrdně zastřeleni hlídkujícími esesáky. Otřesné svědectví o tomto transportu podává zpráva bývalého osvětimského vězně Rudolfa Rybky, kterému se podařilo přežít – „Dlouhou zastávku jsme udělali v Suchdole n.O. 19.1.1945, kde jsme prosili o kousek sněhu, ale i ten nám byl esesáky odmítnut. Dobří lidé se Suchdolu  nám poslali pár kbelíků vody, něco chleba, ale esesáci nám nic nedali, vodu vylili a lidi zahnali pažbami svých pušek zpět. Jeden starší dělník si dodal odvahy a ačkoliv jej esesáci odháněli, házel nám do vozů sníh, který byl tehdy lepší než kus chleba, neboť jsme měli velkou žízeň“. Po odjezdu transportu zůstalo na nástupišti a podél trati 47 zmrzlých a zastřelených vězňů. Mrtví byli narychlo a ledabyle zahrabáni do nejbližšího kráteru po americké bombě (z 22.8.1944) u řeky Odry (po válce byla těla vězňů exhumována a s pietou pohřbena do hromadného hrobu na katolickém hřbitově, kde jim byl vystavěn pomník). 

      Dva dny po této hrozné události v odpoledních hodinách procházel obcí další tentokrát pěší „pochod smrti“ ze směru od Bartošovic. Jednalo se asi o 4.000 zajatých ruských vojáků, kteří zde byli rozděleni po 400 mužích a strážními jednotkami zahnáni do stodol zdejších usedlostí. Zůstali zde v 20°C mrazech dva dny a pak byli hnáni na Mankovice a dále směrem na západ. Po odchodu bylo u cesty „Na Samotě“ nalezeno 13 zastřelených zajatců.Místní obyvatelstvo bylo těmito událostmi zděšeno. Asi 400 přistěho-vaných Němců „z říše“ (po r.1938) v lednu 1945 opustilo Suchdol.

      Koncem zimy bylo započato s budováním obranných postavení a zákopů i v Suchdole. V polích před městysem (směrem k Hl. Životicím) byly postupně budovány zákopové linie, kulometná hnízda a palposty pro baterie děl a minometů. Ve sklepích obytných domů byly zřizovány kryty, a některé usedlosti s přilehlými stodolami byly opevňovány a upravovány pro boj. Mezi domy byly připraveny pozice pro minometnou a ústupovou kulometnou palbu. Na přístupových místech do obce a místech předpokládaných hlavních náporů Rudé armády byly prováděny protipěchotní a protitankové zátarasy. Na pomoc vojsku a „Volksturmu“ (něm. domobrana) při budování těchto pozic byly zde nasazeny zákopnické jednotky organizace „TODT“. V rámci této německé pracovní organizace pracovalo v Suchdole a okolí po dobu jednoho měsíce asi 200 nuceně nasazených českých studentů z Prahy a Pardubic. Byli ubytováni v budově obecné školy (dnes fy. Agrosumak a.s.). Silniční i železniční most přes řeku Odru byl zaminován a připraven ke zničení (před příchodem RA byly oba poškozeny výbuchem a pro voj. techniku neprůjezdné).

      Obranné postavení německé armády u Kletného využívalo výhodného terénu předhůří Oderských vrchů. Především v prostoru Kletné–Jestřábí–Fulnek bylo využito zalesněného kopcovitého území k vybudování pásem zákopových linií s důmyslným propojením starých důlních děl a lomů. V oblasti Kletné kopalo zákopy od počátku března do poloviny dubna 1945 asi 150 pracovníků organizace „TODT“.  Přibližně 50 českých studentů bylo ubytováno v domě č.p. 27 (pracovali od 8-16 hod.) Na konci vesnice na silnici směrem k Jestřábí byl vybudován protitankový zátaras. Na Kletné, strategicky důležitém bodě německé obrany, postupně vznikly tři hlavní obranné pásma.

      Poslední týden v dubnu 1945 již bylo slyšet dunění děl a hluk blížící se fronty. Po té, co asi 10 km na východ bylo po dělostřelecké palbě vidět mnohé požáry a ustupující něm. vojenské jednotky promísené s civilním obyvatelstvem překotně prchaly Suchdolem, začali se někteří místní obyvatelé připravovat také na útěk. Několik jich odešlo již 2. května. Většina pak 3. května, kdy přišel z okresního vedení rozkaz k okamžité evakuaci městyse. Ráno za deště a sněhu vyjížděli sedláci s připravenými potahy a ti méně majetní jen s ručními vozíky vezoucí to nejnutnější co uvezli a unesli. Jejich strastiplná cesta vedla přeplněnou silnicí přes Mankovice, Vražné a Bělotín nebo přes Odry s nejistým cílem směrem na západ. Kolony ustupující německé armády byly soustavně napadány sovětským letectvem a při těchto leteckých útocích zahynulo i mnoho civilistů. Krátce po té co téměř všechno obyvatelstvo opustilo městys, byl všechen dobytek „Volksturmem“ vyhnán ze stájí a hnán směrem k Odrám. Byl to děsivý pohled, když více jak 1000 kusů zdivočelého dobytka se hnalo obcí a po polích.

       Začátkem dubna 1945 dorazilo do Suchdolu n.O. a Kletného německé vojsko, které postupně obsazovalo připravené bojové pozice. V tomto prostoru se jednalo o jednotky 4. horské divize, která byla součástí skupiny armád „Střed“ (začátkem května 1945 byla největším a nejsilnějším seskupením německých armád) pod velením nechvalně proslulého německého polního maršála Ferdinanda Schőrnera, která měla zastavit nebo alespoň zpomalit rychlý postup Rudé armády. (pozn.: Německá 4. horská divize „Gebirgs Divizion“ byla vycvičena na podzim roku 1940 na vojenském cvičišti Heuburg v Sigmaringenu. V dubnu 1941 byla přeložena do Bulharska a poté nasazena do tažení proti Jugoslávii. Poté byla nasazena v Rusku. V německé letní ofenzivě roku 1942 bojovala na Kavkaze. Dne 21.8.1942 horští myslivci 4. HD ovládli Kavkazské pohoří a vztyčili německou říšskou vlajku na vrcholu Elbrusu (5633 m.n.m.). V dalším období divize sloužila nadále na východní frontě. Koncem října 1944 ustoupila přes Karpaty do Maďarska. V lednu 1945 bojovala jako součást 1. tankové brigády v Tatrách na Slovensku a postupně ustupovala přes naše území, kdy koncem dubna 1945 zaujala i obrané postavení na úseku  fronty Suchdol n.O. - Kletné. Dne 9. května 1945 nakonec padla do zajetí sovětských vojsk západně od Olomouce. Divizním znakem byla Alpská protěž „Enzian“).

       Hlavní síly 4. ukrajinského frontu tvořené 60., 38., 18. armádou a 1. gardovou armádou v rámci Ostravsko operace osvobodily dne 23. dubna město Opavu a dne 30. dubna Ostravu. Vojska 38. armády generálplukovníka K. S. Moskalenka následně začala stíhat nepřítele přes Klimkovice směrem na Fulnek a k Novému Jičínu. K 5. květnu, kdy byla započata tzv. Pražská útočná operace, došlo ke značnému přeskupení jednotek 38. armády na linii frontu v prostoru Bartošovice – Pustějov –  Hladké Životice – Stachovice – Fulnek, a to právě v době před hlavním útokem na Suchdol n.O. Došlo zde tedy k značnému přesunu vojska a výměně bojových jednotek.   

Boj o Kletné (4.- 5. května 1945)

       Již ve čtvrtek 3. května 1945 bylo Kletné od 18.00 hodin (po celé 3 hodiny) pod palbou sovětského dělostřelectva ze směru od Hladkých Životic. Přitom vyhořela usedlost č.p. 34 a požární zbrojnice s obecním úřadem byla silně poškozena. Několik dalších domů bylo poškozeno lehce. Mrtví a ranění civilisté v důsledku odstřelování nebyli. Hlavním cílem sovětské dělostřelecké přípravy byla zřejmě první linie německé obrany vybudované před vesnicí. Kletné vzhledem ke své vyvýšené poloze v tomto prostoru tvořilo strategicky důležitý bod německé obrany. Byly zde vybudovány celkem hlavní tři pásma obrany (zákopové linie) využívající starých lomů a důlních děl. Z jeho návrší měli Němci možnost s přehledem kontrolovat veškeré přístupy k Suchdolu n.O. Přímý postup Rudé armády na Suchdol n.O. ze směru od Hladkých Životic byl, tak zcela zastaven. Tuto situaci řešilo sovětské velení tím, že nařídilo svým jednotkám provést přeskupení svých sil (v prostoru bezejmenné kóty 281) s rozkazem: „obchvatným manévrem dobít Kletné od Stachovic“. Tímto úkolem byly pověřeny dva pěší pluky č. 1002 a 1004  305. střelecké divize za podpory tankových jednotek. Konkrétně šlo o těžké tanky IS-2m (Iosif Stalin) 99. gardového tankového pluku 42. gardové brigády těžkých tanků. Boje zde byly vedeny zřejmě i za podpory samohybných děl.  

       V pátek 4. května 1945 kolem 17.00 hodin se uskutečnil první útok Rudé armády ze směru od Stachovic. Po „Mlýnské cestě“ vyrazily ke Kletnému tanky v doprovodu pěchoty. O těžkých bojích na polích před vesnicí svědčí (podle pamětníků) 3 zničené sovětské tanky a několik německých obrněných transportérů. U vjezdu do vesnice tanky, které prorazily německou obranu, odbočily u usedlosti č.p. 39 doleva směrem k návesnímu rybníku. U domu č.p. 46 byl jeden z tanků zničen pancéřovou pěstí a došlo tak k zatarasení cesty (brzy po boji byl odtažen na místo před transformátor, naproti č.p. 24). Při útoku se část sovětských vojáků probojovala přes první německé obranné postavení „Na Pahorku“, při tom za č.p. 37 padli 4 němečtí vojáci a na zahradě u č.p. 28 byl nalezen další mrtvý německý voják. Tímto útokem se dostalo Kletné do ruských rukou. Němci byli zatlačeni do lesů směrem k Pohoři. Rusové se však nedostali dále! Ještě tentýž večer Němci podnikli úspěšný protiútok z lesů za vesnicí a zákopů v blízkosti hospodářských budov (2. obranné pásmo) a Kletné získali opět pod svou kontrolu. Rusové byli nuceni ustoupit zpět ke Stachvicím a na noc zde zaujmout obranné postavení.

       V sobotu 5. května 1945 ve 12.30 hodin Němci připravili silou jednoho praporu pěchoty a za dělostřelecké přípravy protiútok ze směru Jestřábí, ale ten byl odražen. Naopak mezi 15.00 a 16.00 hodinou podnikli Rusové druhý silnější útok v počtu asi 1000 mužů v hlavním směru na silnici Jestřábí - Kletné a také ze směru od stachovických lesů. Přitom padli 3 němečtí vojáci na obecní louce u rybníka (pozn.: ostatky dalšího z padlých německých vojáků byly objeveny teprve až 26.6.2014).   Kolem 18.00 hodiny byl boj o vesnici ukončen a němečtí vojáci se stáhli ze svých pozic zpět do lesů směrem na Pohoř. Když se tak stalo přiklusal na koni do vesnice ruský voják a volal německy „Friede“– Mír. Po druhém útoku byli na dvoře usedlosti č.p. 24 viděni mrtví 3 ruští vojáci a další u domu č.p. 61 (pozn.: ostatky jednoho z Rudoarmějců byly nalezeny v Kletném v r.1998 a další tři v r. 2001, 2008 a 2010 v Pohořském lese). Skutečný počet padlých vojáků na obou stranách nebyl nikdy přesně zjištěn, v každém případě lze hovořit o desítkách.

       Téhož dne předala 305. střelecká divize své dobité pozice druhosledovým jednotkám 183. střelecké divize, které dále vedly boj v lesích směrem na Pohoř a 140. střelecké divizi, která po dobytí Suchdolu n.O. pokračovala v bojích směrem na Mankovice. Samotná 305. střelecká divize postupovala dále ve směru Jestřábí – Tošovice – Vítovka – Nová Ves a po těžkých bojích v kopcovitém terénu osvobodila dne 7.5.1945 obec Spálov.

       Obyvatelé obce Kletné strávili dvoudenní boje především ve skrýších v okolních lesích a nebo ve sklepích svých domů. Hned po boji se soustředily ženy s dětmi v kolářské dílně na č.p. 46, když před tím vyšly ze sklepů velkých usedlostí jako např. z č.p. 5 a 14. Před sovětskými vojáky si nebyl nikdo z německých obyvatel jistý životem, a proto kdo nemusel z domu vyjít, nevycházel (pozn.: jsou doloženy i případy zastřelení civilistů při neuposlechnutí výzvy „stoj“, znásilňování žen, rabování apod.). Po boji o Kletné velká část sovětských vojáků ihned pokračovala dále v pronásledování nepřítele. Další pak odcházeli v průběhu jednoho týdne. Správa obce byla nejprve pod sovětským vojenským velením a po vzniku Národního výboru byla postupně předávána do českých rukou. Zbývajících 80 -100 vojáků Rudé armády opustilo obec Kletné dne 3. července 1945.

Boj o Suchdol n.O. (6. května 1945)

        Po těžkých bojích u Kletného se sovětské jednotky 38. armády soustředily k hlavnímu útoku na Suchdol n.O. a dále na Mankovice a Odry. O postupu a průběhu osvobozovacích bojů nejlépe vypovídají dobové záznamy z „Bojových deníků RA“, které se nám podařilo získat v r.1998 z Centrálního archivu Ministerstva obrany Ruské federace v Podolsku.

        „Součástí 101. střeleckého sboru RA pod velením generálmajora Bondareva byla i 226. střelecké divize (Gluchovsko-Kyjevská) gardového generálmajora N. A. Kropotina, která dne 6.5.1945 svými střeleckými pluky č. 985, 987 a 989 osvobodila obec Suchdol“   

„V noci z 5. na 6. května 1945 byl proveden přesun vojsk přes řeku Odru na trase Bartošovice – Hladké Životice. K 6 hodině ranní bylo zaujato v prostoru křižovatky železniční trati a silnice u Hladkých Životic (východně od bezejmenné kóty 281) výchozí postavení k útoku na Suchdol. V neděli 6. května 1945 v 7.00 hodin pluky vyrazily do útoku, a to ve třech směrech:

- 987. střelecký pluk  – na severozápadní okraj Suchdolu (horní konec – „Šenk u Plšků“)

- 985. střelecký pluk  – střed obce (křižovatka u katolického kostela)

- 989. střelecký pluk  – jihozápadní okraj Suchdolu n.O. (po trati k mlýnu a žel.stanici)“

„Nepřítel minometnou palbou, palbou ručních zbraní a kulometů poněkud zastavil útočící jednotky, které vedou palebný boj. Části sil se podařilo vlomit na východní okraj Suchdolu, kde nepřítel z připravených pozic zahájil palbu. Útvary 226. střelecké divize vedou boj s opevněnými palebnými ohnisky nepřítele a snaží se probít vpřed.“

„Nepřítel se před pásmem divize brání malými skupinkami, ale na předem připravených postaveních, v obydlených místech v domech a pokouší se zastavit útočící útvary divize metodicky prováděnými dělostřeleckými a minometnými údery.“

„K 16.00 hodině se divize nachází v prostoru:

- 987. střelecký pluk - útočí  na  bránícího  se  nepřítele,  který  se opevnil v domech na východním okraji Suchdolu překonávaje palebný odpor dosáhl okraje obce, kde je zastaven minometnou palbou ze severní části lesíka a palbou ručních zbraní a těžkých kulometů z prostoru mostu. Zničil několik palebných bodů v  tomto prostoru a navázal blízký boj.

- 985. střelecký pluk – průzkumem bylo zjištěno, že nepřítel nečekaně ustoupil a opustil své obranné postavení. Po zahájení útoku a překonání palebných ohnisek nepřítele, ničí jeho živou sílu a vlomil se na východní okraj v prostoru kostela na křižovatce cest v Suchdole, kde navázal boj s nepřítelem dům od domu a proniká vpřed. V 9.30 hod. dostihl nepřítele na sev.-vých. okraji železniční stanice. Následoval úporný boj, který trval až do tmy. Nepřítel  nadále  pokračuje v úporném palebném odporu těžkými kulomety z prostoru nástupišť ŽS a palbou minometů od Mankovic. Výsledkem bojové činnosti pluku bylo ve 20.00 hod. ovládnutí železniční stanice Suchdol. Nepřítel využil toho, že levé křídlo pluku nebylo kryto a pokusil se o provedení protiútoku ze strany od lesa nacházejícího se východně od železniční stanice, ale silami 75. a 76. baterie plukovního dělostřelectva byl nepřítel rozehnán a částečně zničen. Po ovládnutí železniční stanice Suchdol se pluk opevnil na dosažené linii.

 - 989. střelecký pluk – ničí palebné  prostředky  nepřítele  a  přitom  dosáhl mlýna, což je jižně od železničního domku, kde se dostal pod silnou palbu minometů ze severního okraje lesa. Přesto pluk postupuje za boje vpřed a dosahuje jižního okraje Suchdolu. “

Ztráty 226. střelecké divize v den útoku  6. května 1945 na Suchdol n.O. se podle  jednotlivých bojových hlášení velmi liší a tak skutečný počet padlých rudoarmějců ani německých vojáků není přesně znám.

„7.5.1945 – části  226. střelecké divize  po dokončení bojů o obec Suchdol a dosažení dohodnutých pozic postupovala ve směru na Pohoř a na jižní okraj města Odry a při tom  nepotkala  nepřítele (tento prostor byl již dříve osvobozen 183. a 140. střeleckou divizí). V průběhu bojů letectvo nepřítele nepůsobilo.“

       Další, dnes již zpřístupněné ruské archivní materiály celou bojovou situaci u Suchdolu n.O. zpřesňují a doplňují o další zajímavé údaje. Především si musíme poopravit dosavadní povědomí o tom, která jednotka Rudé armády náš městys vlastně osvobodila. Badatelské úsilí věnované této problematice vycházelo z tehdy dostupných archivních informací, které zcela jasně určovalo, že se jednalo o vojáky 226. střelecké divize (viz uvedeno výše). Ze seznamu ztrát vojáků Rudé armády padlých v Suchdole n.O. však vyplývá, že hlavní tíhu bojů zde nesla 140. střelecká divize (Sibiřská Novgorod-Severská), a to především její vojáci z 258. a 283. střeleckého pluku. Velitelem této divize byl plukovník M. M. Vlasov.

       Podrobnější údaje o bojové činnosti této divize u Suchdolu n.O. nám bohužel zatím chybí, ale již byla podána příslušná žádost do archivu CAMO RF v Podolsku o poskytnutí těchto archivních dokumentů, takže se snad po 70-ti létech konečně dozvíme „nové“ informace, které nám pomohou najít odpovědi na mnohé z dosud nezodpovězených otázek válečné historie našeho městyse.        

       Z dostupných archivních materiálů se dozvídáme o hrdinství a odvaze některých konkrétních vojáků, kteří byli následně po bojích o Suchdol n.O. vyznamenáni:

Příslušníci 377. samostatné průzkumné roty 305. střelecké divize starší seržant Andrej Vasiljevič Avdonin (*1917) a staršina Vasilij Nikolajevič Saltykov (*1918) – oba vyznamenáni „Řádem slávy III. stupně“:

„Soudruh Avdinin se skupinou rozvědčíků dostal za úkol: zjistit hlavní směry ustupujícího nepřítele, seskupení jeho vojsk a situaci na stanici Suchdol. Soudruh Avdonin spolu s průzkumníky prošel přední okraj linie obrany nepřítele, prošli dále 3 km do hloubky jeho  týlu a ohlásili se rádiem a spojili s divizí, zde dostali rozkaz urychleně se vrátit. Po 20 minutách naše jednotky přešli do útoku. Nepřítel začal zmateně ustupovat. Soudruh Avdonin ze svého samopalu osobně zlikvidoval 13 utíkajících Němců. Soudruh Saltykov svým samopalem zabil 9 Němců a zničil nepřátelský koňský povoz s municí“. 

Staršina Nikolaj Jakovlevič Cholod (*1921) z 258. střeleckého pluku 140. střelecké divize – vyznamenán rovněž „Řádem slávy III. stupně“:

„Soudruh Cholod v období probíhajících bojů o vesnici Suchdol 5.5.1945 se aktivně podílel při odražení nepřátelského protiútoku a pohotově ze své zbraně zlikvidoval dva hitlerovce a jednoho zajal“.

Mladší seržant Stěpan Pavlovič Semenov (*1914) průzkumník 730. dělostřel. pluku 226. střelecké divize – vyznamenán řádem „Rudá hvězda“:

„6.5.1945 na přístupech k železničnímu nádraží Suchdol soudruh Semenov narazil na dva Němce, kteří na něho vykřikli „Ruse, vzdej se!“. Nenechaje se zaskočit, statečný rozvědčík rychlou palbou ze svého samopalu oba Němce zabil a maskován lesem se vrátil ke svým. Podle jeho údajů poté baterie svou dělostřeleckou palbou zničila dva kulomety a rozptýlila rotu hitlerovců, čímž vyčistila cestu naší pěchotě“.

Vojín Vasilij Fedorovič Jesin (*1924) střelec 1. batalionu 258. střeleckého pluku 140. střelecké divize – vyznamenán rovněž „Řádem slávy III. stupně“:

„V bojích o vesnici Suchdol 6.5.1945 soudruh Jesin se projevil jako odhodlaný bojovník. Při odražení nepřátelského útoku osobně zlikvidoval tři německé vojáky.“

Gardový vojín Aksentij Stěpanovič Getman (*1923) samopalník 99. gardového tankového pluku 42. gardové brigády těžkých tanků – vyznamenán medailí „Za odvahu“:

„V následných bojích 4.5.1945 o stanovený bod Kletten (Kletné)se jako první probil na okraj vesnice a palbou ze svého samopalu zlikvidoval dva Němce, vyčistil prostor od nepřítele, čímž dal možnost tankům a pěchotě postoupit vpřed.“

Gardový vojín Petr Měfoběvič Danilov (*1926) samopalník 99. gardového tankového pluku 42. gardové brigády těžkých tanků – vyznamenán medailí „Za odvahu“:

„V bojích o stanovený bod Kletten 4.5.1945 běžel před tankem a palbou ze samopalu zlikvidoval německého tankoborníka s pancéřovou pěstí a při odražení protiútoku nepřítele zabil tři vojáky.“

Jména vojáků Rudé armády padlých v Suchdole n.O.

v květnu 1945

       Suchdol n.O. byl osvobozen jednotkami Rudé armády v neděli 6.5.1945. Podle dochovaných archivních zpráv v přímých bojích o náš městys padlo celkem 11 Rudoarmějců. Na přístupech k městysi a v jeho blízkém okolí to byly desítky dalších. Po exhumaci těl padlých vojáků dne 18.2.1946 byly jejich ostatky převezeny na centrální válečný hřbitov Rudé armády do Frýdku. Zde bylo oficiálně evidováno pouze 5 jmen převezených ze Suchdolu n.O. Ostatní jména v té době nebyla známa, podařilo se je zjistit až v roce 2014 v Centrálním archivu Ministerstva obrany Ruské federace v Podolsku. Jedná se příslušníky 258. a 283. střeleckého pluku 140. střelecké divize. Tato střelecká divize nesla hlavní tíhu osvobozovacích bojů o Suchdol n.O. a právě těmto sovětským vojákům jsme vděční za naši svobodu. V bojích s německými fašisty 6. května 1945 zde položili své životy:     

1. npor. Akopjan Chačik Agabekovič (*1911)

           Акопян Хачик Агабекович

2. ppor. Obedov Alexej Šomovič (*1922)

           Обедов  Алексей Шомович

3. ppor. Skarjukin Vasilij Michajlovič (*1923)

           Скарюкин Василий Михайлович

4.   serž. Mironov Ivan Michajlovič (*1915)

            Миронов Иван Михайлович

5. voj. Maximjuk Panasij Grigorjevič (*1921)

         Максимюк Панасий Григорьевич

6. voj. Gaščic Petr Lukič (*1922)

         Гащиц Петр Лукич

7. voj. Vaskaljan Sarkas Armakovič (*1894)

         Вискальян Саркас Армакович

8. voj. Žurbenko Pavel Gerasimovič (*1904)

         Журбенко Павел Герасимович

9. voj. Suchina Ivan Ivanovič (*1925)

         Сухина Иван Иванович

+ další 2 neznámí vojáci RA, které se nepodařilo identifikovat.

Čest jejich památce!

Pomník padlých hrdinů v Suchdole n.O. prochází v současné době rozsáhlou opravou, po které zde budou umístěny desky se jmény padlých vojáků Rudé armády, kteří padli v květnových bojích při osvobozování našeho městyse. Slavnostní odhalení opraveného pomníku proběhne při pietním aktu 1. května 2015.