Paravýsadek Petrov

Jako když se přidává kamínek ke kamínku a vznikne mozaika, tak se z jediné informace, která vypadala jako hloupý nesmysl, vyloupnul po letech pátrání neuvěřitelný příběh. Před mnoha lety vyprávěl nedávno zesnulý suchdolský skaut V. Olšovský, že v r. 1946 se v novojičínské nemocnici na interně setkal s mladíkem, který se svěřil, že byl v  r. 1944 vysazen u Kletné se skupinou parašutistů a podávali vysílačkou zprávy o pohybu nepřátelských vojsk Moravskou bránou. Znělo to jako nesmysl, nebýt toho, že mladík uměl podrobně popsat terén kolem skautské skalky (Tolichov, někdy také Jestřábí skála) pod obcí Pohoř. S léty však přibývalo dalších drobných zpráv o skupině pěti osob vysazených 20. září 1944 mezi Suchdolem a Kletným. Velitelem byl kpt. Petrov, patrně ruské národnosti. Dále ppor. Vasil Nosa krycí jméno Láďa, rusínské národnosti. Vasil Grega – zv. Ríša, Rusín. Muž krycím jménem Rosa (Slovák) a radistka Marie Popovičová – Valja patrně volyňská Češka. Bylo to v období, kdy Sovětský svaz chrlil výsadky v rámci činnosti různých institucí: Armáda, NKVD, Ústřední štáb partizánského hnutí, Komunistická internacionála a další. Například Ústřední štáb partyzánského hnutí vyslal celkem 48 000 partyzánů. Výsadek u Suchdolu byl  vyslán 4. ukrajinským frontem, který se v té době nalézal daleko na Ukrajině ale v seznamech výsadků se neuvádí. Do bojů v týlu nepřítele se přihlašovali s vědomím, že k návratu zpět na osvobozené území, je jen velice malá naděje. Prodělali krátký diverzní výcvik trvající jen 17 dnů, který probíhal ve výcvikovém středisku Dragobič (evidenční číslo 5053), na jih od Lvova, pak jednodenní paravýcvik (patrně bez seskoku) a letecky přepraveni z Dragobiče a vysazeni s vysílačkou na nám blíže neznámém místě. Z ústního podání víme, že seskok tohoto paravýsadku  byl brzy odhalen a bylo zahájeno pátrání. Ve stodolách v seně byly vidlemi propichovány všechna místa možného úkrytu. Prostor seskoku byl patrně v nevelké vzdálenosti od Horního dvora, který v r. 1938 obsadil vysoký důstojník SS mjr. Ernest Müller, velitel osidlovací kanceláře ve Fulneku. Ten organizoval germanizaci Moravy a v závěru války byl pověřen vytvořením záškodnické organizace typu Werwolf. Je zcela nepochopitelné, jak mohla tato skupina v tak nebezpečném prostoru bez hlubokých lesů a bez zázemí, které by je zásobovalo potravinami, přežít 6 dlouhých zimních měsíců, do dubna 1945. Přesunuli se patrně ihned do lesů nad dnešní kafilérkou, odkud byl v té době výborný rozhled po celé Moravské bráně. Dovedeme si představit, kolik prožili hladových dní a nocí. Patrně mohli ještě na jaře 1945 sledovat budování letiště mezi Suchdolem a Mankovicemi a opevněných linií, táhnoucí se od kopců k Odře. V dubnu se přesunuli se z úkrytu nad kamenolomem u Oderského mostu, 10km směrem na jihozápad k obci Střítež nad Ludinou, kde se usadili na kopci Okrouhlík. Tam vybudovali úkryt a pokračovali ve zpravodajské činnosti. Byli však už jen čtyři. Při přechodu hranic protektorátu byl  3. 4. 1945 Rosa postřelen, zajat a při výslechu ubit.

Rodina Šatánků ze Stříteže čtyřčlennou jednotku tajně zásobovala potravinami. Koncem dubna 1945 byl na skupinu uspořádán zátah, při němž byl postřelen další člen skupiny Nosa, který údajně kryl jejich ústup. V hranických kasárnách byl pak vyslýchán a ubit. Zbylí tři se na čas ukryli ve mlýně rodiny Šenků a dočkali se osvobození.

Kolem této skupiny je ještě stále mnoho otazníků, nejsou informace. Velitel Petrov už v červnu 1945 jako plukovník zmizel někde v Sovětském svazu mezi tisíci jiných Petrovů, devatenáctiletá radistka Popovičová se brzy po osvobození provdala a zmizela někde v Polsku. Jediný Grega Vasil se usadil v našem kraji v Sedlnici, oženil se a žil životem prostého občana, zaměstnán  jako vrátný, přes to, že měl za sebou 4 roky bojů v legendární partyzánské brigádě Sidora Kovpaka 1941- 44 a pak ještě půl roku přešlapoval v zimě a mokru někde v našich lesích.

Je tomu 70 let co někde u Kletné se dotkly boty těchto výsadkářů neznámé a jim nepřátelské země a dva z nich o několik měsíců později zahynuli a leží na nám neznámém místě. Ani o ostatních toho nevíme tolik, kolik by si zasloužili.

Za Klub přátel Suchdolu n.O.  Daniel Říčan