Nálety na železnice a silnice

Od léta 1944 se nad územím protektorátu „Böhmen und Mähren“ začaly pravidelně objevovat americká stíhací a bitevní letadla. Nad Moravou a Slezskem to byly především letouny P-51 Mustang a dvoutrupé P-38 Lightning 15. americké letecké  armády, které  sledovaly  provoz  na  železničních  tratích  a  sváděly  „boj  o koleje“. Zatím sice jen jako doprovod bombardovacích svazů, které příležitostně ničily i cíle na železnici. Od 22.února 1945 byly tyto nálety prováděny již „oficiálně“ a systematicky v rámci operace „CLARION“.  Jejím cílem bylo rozvrácení německé dopravní sítě. Účinky této okázalé demonstrace síly byly pro německý dopravní systém katastrofální a německá obrana byla prakticky bezbranná.

V posledních měsících války tuto úlohu postupně přebíralo sovětské letectvo. Útoky na železnici tak tvořily neodmyslitelnou každodenní kulisu blížícího se konce války.

Pilotům takovýchto letadel se říkalo „hloubkaři“ (podle hloubkových náletů) nebo také „kotlaři“, protože po nalezení vlaku pálili z palubních zbraní zejména na kotle parních lokomotiv. Ke konci války takto vyřadili 80 procent vlaků a prakticky tak znemožnili přepravu větších vojenských transportů po česko-moravských drahách.

Od ledna 1945 začíná moravsko-slezský vzdušný prostor ovládat sovětské letectvo 8. letecké armády jejíž součástí byla i 1. čs. smíšená letecká divize. Pro tyto letecké úkoly byly nasazovány především bitevní letouny „Šturmovik“ IL-2 a doprovodné stíhací Lavočky La-5 a La-7.