Krvavá neděle 17. prosince 1944

75 let od největší letecké bitvy nad územím Protektorátu Čechy a Morava.     

Válka v Evropě trvala již pátým rokem. Neustále a bezohledně ovlivňovala miliony lidských osudů a mařila jejich životy. Ani blížící se Vánoce na tom neměly nic změnit. Právě v době kdy lidé v kostelích 17. prosince 1944 hledali zklidnění a svou útěchu a světili zlatou adventní neděli, došlo na moravsko – slezském nebi k dramatickému a krvavému střetnutí mezi americkým letectvem a německou Luftwaffe, pro které se později vžilo označení „Krvavá neděle“.

Ráno toho dne vyslalo americké strategické letectvo 15. letecké armády v Itálii, v rámci své letecké ofenzívy, 527 bombardovacích letadel za ochranného doprovodu dalších 300 stíhacích letounů, s cílem bombardovat, zničit a vyřadit z provozu rafinérie v Horním Slezsku (na území dnešního Polska) vyrábějící pro německou válečnou mašinérii syntetický benzín. Nad oblast zvanou „Blechhammer - Nord“ tehdy mířilo 191 bombardérů B-17 Flying Fortress od 5. bomb. křídla, nad „Blechhammer - Süd“ 105 bombardérů B-24 Liberator od 55. bomb. křídla a nad „Odertal“ dalších 231 Liberatorů od 49. a 304. bomb. křídla. Chránit je při tom mělo 93 dvoumotorových stíhacích letadel P-38 Lightning a 207 jednomotorových stíhaček P-51 Mustang od 305. a 306. stíhacího křídla. Nad pobřežím Jugoslávie se bombardéry zformovaly do 3 útočných uskupení pro jednotlivé cíle a pokračovaly v letu dále ve výšce asi 9000 m nad územím Maďarska a Moravy směrem do Slezska.

Jakmile byly americké svazy zachyceny německými radiolokátory „Freya“ na Istrijském poloostrově, spustili Němci poplach. Kolem 10.45 hod. vyslali vstříc tomuto velkému leteckému svazu kompletní elitní stíhací eskadru JG-300 „Wilde Sau“ určenou původně k obraně Berlína. Její jednotlivé části vyzbrojené stíhacími stroji Focke-Wulf FW 190A a Messerschmitt Bf 109G odstartovaly z letišť Jűterborg, Borkheide, Löbnitz a Reinsdorf. Dohromady asi 100 stíhacích strojů.

K prvnímu osudnému střetnutí amerických bombardérů s německými stíhači došlo kolem 11.50 hod. v prostoru mezi Olomoucí, Prostějovem a Přerovem. Terčem útoku se stal především svaz Liberatorů 49. bomb. křídla, který směřoval na Odertal. Americký stíhací doprovod bombardérů se v důsledku nepřízně počasí poněkud opozdil. Toho Němci náležitě využili a zaútočili s mimořádnou agresivitou přímo do sestavy bombardérů B-24 Liberator a doslova je ve velkém začali masakrovat. Těžce opancéřované FW 190A pronikaly hustou obrannou palbou střelců z Liberatorů a dosud pevná uskupení bombardérů, tzv. boxy se začaly postupně rozpadat. Lehčí Messerschmitty Bf109 G zasáhly do boje o něco později, a to útokem shora. I ty vykonaly v následné vzdušné řeži své.

Jeden ze zasažených a těžce poškozených bombardérů se zřítil u obce Palačov na Novojičínsku, a to Consolidated B-24J Liberator (sériové číslo 42-50953), označený „39“ a přezdívaný „Flying Finger“ (Létající prst) od 765. skupiny 461. bomb. křídla,  pilotovaný 2/Lt Philipem J. Crossmanem. V troskách tohoto bombardéru zahynuli čtyři muži ze zadní části letadla, která byla při útoku německých stíhačů doslova prostřílena „jako cedník“. Zbývajícím sedmi mužům posádky včetně kapitána letadla 2/Lt Philipa J. Crossmana se zachránilo na padácích. Po seskoku postupně všichni upadli do zajetí. Dva těžce zranění byli převezeni do lazaretu v Hranicích. Všichni se po prožitých strastech dožili konce války v zajateckých táborech. V blízkosti místa havárie stojí pomník, který připomíná tuto válečnou tragédii.

Pomník amerických letců zahynulých 17.12.1944 u Palačova (foto 2019).

Na moravskou půdu se celkem zřítilo 8 Liberatorů. Konec tomuto krvavému masakru bombardérů učinil až zákrok amerických stíhačů, kteří konečně také dorazili na místo střetnutí. Drtivá přesila Lightningů a Mustangů skutečně následně způsobila rozhodující obrat v tomto souboji a k zemi náhle začaly dopadat převážně letouny s hákovými kříži. Celé gigantické střetnutí, mezi 11.45 a 12.30 hod., si vyžádalo na obou stranách celkovou ztrátu více než 80-ti letadel. Američané přitom prokazatelně přišli celkem o 28 strojů (z toho 22 bombardérů a 6 stíhaček), zahynulo při tom 63 amerických letců a dalších 114 jich upadlo do německého zajetí. Němci tehdy ztratili minimálně 53 stíhaček, ve kterých zahynulo celkem 21 pilotů a  další 4 z tohoto boje vyvázli se zraněním.

Na Novojičínsku a v okolí města Oder proběhla jedna ze závěrečných fází této velké letecké bitvy. Nad údolím řeky Odry se držela mlha a Moravskou bránu pokrývala nízká oblačnost. V mracích někde nahoře se odehrávalo hotové peklo. Řev leteckých motorů, střelba z palubních zbraní a výbuchy střel, padající nábojnice i kusy letadel, muži na padácích, vlastní dopady letadel doprovázené ohlušujícími explozemi přímo na zemi. Tuto skutečnost potvrzují nejen vzpomínky pamětníků, záznamy kronik, archivní dokumenty a četnická hlášení, ale především velký počet zde nalezených sestřelených letadel, dopady a havárie, které dodnes nebyly všechny objasněny včetně osudů jejich letců. Na Novojičínsku se zatím podařilo zdokumentovat 6 havárií německých stíhaček Bf 109, a to v Mankovicích, ve Vražném – Hynčicích, v Odrách za Skřivánčí ul., v Odrách u hájenky, u Libhoště a v Polouvsí. V neděli 17.12.1944 havarovala u Oder ještě další německá stíhačka Messerschmitt Bf 109, jejíž trosky suchdolští badatelé lokalizovali pod vodní hladinou současného Emauzského rybníka. V době jejího pádu zde rybník nebyl, takže se stíhačka zabořila hluboko do mokré louky a zde její trosky spočívají dodnes a teprve čekají na vyzdvižení a objasnění této válečné havárie. Dosud z této letecké bitvy chybí najít a identifikovat několik dalších ztracených letadel a schází objevit rovněž i posledního z nezvěstných letců německé elitní jednotky Luftwaffe JG 300, a to přímo velitele IV. Gruppe, která zde měla největší ztráty - Hptm. Josefa Puchingera. Toto tajemství může po 75 letech poodhalit právě záhada Emauzského rybníka.

Výše popsaná místa dopadů letadel jsou jen ta nejbližší v okolí Oder. Po celé Moravě a Slezsku, Polsku, Slovensku, Maďarsku až na jih Itálie můžeme najít další podobná místa, která dokládají rozsah celé této letecké bitvy ze dne 17.12.1944. Toto letecké střetnutí bylo u nás největším na území tehdejšího protektorátu, musíme mít však na mysli, že to v rámci 2. světové války byla pouhá epizoda. Zde je na místě si uvědomit obludnost jakékoliv války, která svým krutým způsobem řídí a mění osudy všech lidí a vybírá si při tom svou krvavou daň. Každá válka má své hrdiny i poražené. Má však především své oběti, a to bez rozdílu na to, o kterou bojující stranu zrovna jde. Od „Krvavé neděle“ uplynulo již 75 let – čas k zamyšlení. I když má většina z nás prosinec spojen spíše s vánoční pohodou, je vhodné si i v tomto adventním čase připomenout nesmyslnost válek a hrůz s nimi spojených. Chovejme se tak, abychom si podobné válečné hrůzy již nemuseli nikdy prožít.

Fragmenty výše uvedených letadel včetně nalezených osobních věcí letců i spolu s dalšími mnohými exponáty, týkajícími se letecké války nad severní Moravou a Slezskem v průběhu 2 světové války jsou veřejnosti k vidění v expozicích Muzea městyse v Suchdole nad Odrou.

Petr Bartošík