Motor z palačovského bombardéru

Americký bombardér B-24J Liberator přezdívaný svou posádkou „Flying Finger“ (Létající prst), který byl Němci sestřelen ve velké letecké bitvě 17. prosince 1944 je leteckým fandům i široké veřejnosti na Novojičínsku poměrně dobře známý. Pomníček s vrtulí nedaleko obce Palačov se nachází v blízkosti silnice na Lešnou. Byl vystavěn hned po válce v roce 1946. V době totality se stal symbolem boje za svobodu a mnozí občané byli za projev úcty k americkým letcům tehdejším režimem tvrdě perzekuováni. Pomník věnovaný čtyřem americkým letcům, kteří v troskách bombardéru zahynuli, byl bohužel v roce 2007 znesvěcen vandalem a krádeží původní vrtule. V roce 2008 se zásluhou palačovských občanů podařilo vrtuli nahradit novou - plastovou a znovu tak vrátit známému pietnímu místu svůj charakteristický vzhled.

Podobně jako je známé místo „U vrtule“ bylo mezi lidem tiše tradováno i něco o existenci jednoho z motorů palačovského bombardéru, který měl být snad někde ukryt a tajně zakopán. Osobně jsem si myslel, že je tato záležitost snad pouhou legendou a jen zbožným přáním leteckých nadšenců. V květnu 2008 byl na místě havárie  Muzeem městyse Suchdol n.O. realizován záchranný terénní průzkum, při kterém byly mimo jiné nalezeny i 2 válce, části výfukového potrubí a drobné fragmenty jednoho ze čtyř  motorů Pratt & Whitney R–1830–43A, které „Flying Finger“ před 65 lety držely ve vzduchu. Po očištění a konzervaci se staly tyto malé části motoru zajímavými exponáty v letecké expozici našeho muzea. Co se týče motorů zdalo se to být maximum na co si bylo možno takříkajíc sáhnout. Na jaře 2011 se však stalo něco až neuvěřitelného – zjistili jsme, že „zakopaný motor“ opravdu existuje! Sen se stal skutečností a v červenci tohoto roku jsme mohli tento legendární motor poprvé spatřit na vlastní oči. I když se jedná spíše o torzo původně 14-ti válcového krasavce, je až s podivem, že se takto do dnešních dnů vůbec motor dochoval. Seznamte se s jeho příběhem:

V poledne 17.12.1944 bezprostředně po dopadu bombardéru na pozemek Vojtěcha Štramberského začalo letadlo hořet a hořelo až do večera. Trosky byly hlídány německými vojáky i četníky. V nastalé zimě se tehdy 21 letému Josefu Papákovi z Bernartic n.O. a jeho kamarádům podařilo v nestřeženém okamžiku vyzvednout ze země dva motory a naložit je na nákladní saně.

Tajně je pak koňmo převezli do 10 km vzdálené vesnice. V Bernarticích oba motory ukryli doma ve stodole. Pokud pomineme naložení poměrně těžkých motorů a ještě jistě velmi dobrodružnou cestu do Bernartic, je až s podivem, co za války celá rodina za jejich přechovávání riskovala – to chtělo opravdu odvahu! U Papáků se oba letecké motory dočkaly konce války. Po „vítězném“ únoru 1948 nastala pro vše americké těžká doba a tak v 50-tých letech v době kolektivizace nezbývalo než motory buď dobře ukrýt nebo úplně zlikvidovat. Jeden z motorů tak bohužel s lítostí skončil ve šrotu a druhý putoval opět pod zem. Byl zakopán nedaleko usedlosti za stodolou. V zemi tak přečkal celou éru socialismu - více jak 40 let! Až v roce 1991 si Papákovi na ukrytý americký motor vzpomněli a opět ho vyzvedli na světlo boží. Opřeli ho tehdy o stěnu jejich domu a vystavili ho tak pozorným kolemjdoucím jako připomínku na jednu z válečných tragédií. V roce 1995 našel tento motor svého nového majitele, který ho převezl do Nového Jičína jako fanda do motorek a motorů vůbec. Zde pak v tichosti odpočíval 16 let v rohu kůlny.

Tady se nám ho podařilo dopátrat a nakonec i získat do sbírek suchdolského muzea. Torzo tohoto motoru prošlo důkladnou očistou a konzervací. Po 67 letech mu byly přidány i další dva chybějící válce. Díky úsilí členů KPS – sekci vojenské historie budou tak mít i návštěvníci Muzea městyse v Suchdole n.O. možnost se seznámit s tímto jedinečným a velmi významným leteckým exponátem.                                                                    

Napsal: Petr Bartošík